naše tipy

Žatec

Historické královské město s 19 tis. obyvateli, městská památková rezervace a naše nejvýznamnější chmelařské centrum leží na řece Ohři uprostřed Žatecké pánve. Může se pochlubit velice bohatou minulostí – bývalo jedním z center Lučanů, v době pádu lucké moci a ovládnutí Lucka Přemyslovci v polovině 10. stol. vzniklo s cílem posílit moc nové vlády mocné žatecké hradiště. V 11.–13. stol. tak byl Žatec významným správním a církevním střediskem, od r. 1248 je uváděn jako město, v r. 1265 mu král Přemysl Otakar II. udělil významná privilegia. I nadále se Žatec rozrůstal a získával další výsady. V období husitské revoluce patřil k nejvýznamnějším centrům kališníků. Podle husitů byl jedním z pěti vyvolených měst, která přečkají konec světa. Později se řadil k nejlidnatějším a nejbohatším městům českého království. Velmi zle jej však zdevastovala třicetiletá válka, obnova byla dlouhá a obtížná. Před úplným pádem jej ovšem vždy zachraňoval chmel – nový rozkvět díky němu nastal v 19. stol. a za první republiky. Další úpadek přinesl odsun Němců. S úbytkem obyvatel bylo spojeno i chátrání starších objektů. Dnes se město Žatec opět skví ve své kráse a láká návštěvníky nejen na žatecký chmel, ale i na historické památky.

Historické jádro města

Historické jádro města bránily hradby s baštami a branami. Ačkoliv v 19. stol. do značné míry podlehly demolici, jejich zbytky objevíme na záp. okraji centra – dochovaly se např. dva z původních čtyř vstupů do města – Libočanská branka a Kněžská brána. Výraznou dominantou je chrám Nanebevzetí P. Marie, na jehož budování se ve 14. stol. podílela huť Petra Parléře. V letech 1740–41 bylo barokně upraveno dvouvěžové průčelí, v r. 1773 přibyla bokem stojící mohutná zvonice. Bohatou historii má samostatně stojící budova radnice, pocházející ze 14. stol. Současná podoba 47 m vysoké radniční věže, na kterou je možné vystoupat a z které se otevírají nádherné výhledy, je z 18. stol. Náměstí Svobody zdobí nejen měšťanské domy s podloubími, ale také skvostný barokní sloup Nejsv. Trojice, zhotovený na ochranu před morovými nákazami v letech 1707–13 Františkem Tollingerem, v r. 1753 doplněný sochami od Jana Karla Vettera. Východně od náměstí se nacházejí křivolaké uličky bývalého židovského ghetta s rozlehlou synagogou z let 1871–72, v r. 1911 renovovanou. Mnohé zdroje ji uvádějí jako druhou největší u nás, hned po plzeňské. V tzv. Křišťálové noci z 9. na 10. listopadu 1938 ji vypálili nacisté a od té doby již nikdy nesloužila původnímu účelu. Dnes probíhá rozsáhlá rekonstrukce nejen budovy synagogy, ale i přilehlého rabinátu, po otevření by měly sloužit jako kulturní centrum s expozicemi připomínajícími místní dějiny.

Žatec chmelařský

Díky své kvalitě dosáhl žatecký chmel světové proslulosti a jeho pěstování, zpracování i obchod s ním se staly neoddělitelnou součástí života města. Celé bloky balíren, sušáren, skladů a dalších chmelařských staveb vyrostly zejména na Pražském předměstí, jižně od centra. Díky jejich unikátní koncentraci tato čtvrť aspiruje na zápis na seznam Světového kulturního dědictví UNESCO. V jejím srdci najdeme Chmelařské muzeum. Zachovány jsou původní prostory pro skladování žoků suchého chmele, pece a komory na síření chmele, manipulační prostory pro lisování včetně lisů z 19. stol., konstrukce pro vertikální manipulaci se žoky a nejrůznější původní konstrukční prvky a detaily. Seznámíme se s pracovními postupy a historií pěstování chmele u nás. Po téměř čtvrt miliardové investici ožívá celá čtvrť, jíž dominuje Chrám chmele a piva s Pivním majákem s výhledy a s výtahem s 3D projekcí, labyrintem z chmelových žoků, vedoucím k Erbovní síni, nebo s orlojem, znázorňujícím alegorii života pěstitelů chmele a pivařů, jejich nebe i peklo. Součástí je také pivovar s restaurací a rozsáhlé vnitřní dětské hřiště. V býv. renesanční sladovně vznikla Galerie Sladovna s expozicemi sladovnictví, archeologie a Žatec filmový a s výstavami moderního umění. V centru města můžeme obdivovat malou chmelnici, údajně nejmenší na světě.

Žatec pivní

Žatec je těsně spjat nejen s chmelem, ale i s pivem – na místě starodávného hradu na severním konci centra stojí známý pivovar, pokusný pivovárek funguje i v Chmelařském institutu, nový minipivovar vznikl i v Chrámu chmele a piva. Jednou z nejkrásnějších staveb industriální architektury přelomu 19. a 20. stol. je bývalý Dreherův exportní pivovar (pův. Saazer Genossenschaft Brauerei), stojící v blízkosti nádraží Žatec-západ. Začátkem 20. stol. patřil k největším a nejmodernějším v celé monarchii, r. 1948 byla výroba piva ukončena. V centru města nalezneme stopy recesistické pivní kultury Homolupulů, včetně muzea.

Regionální muzeum K. A. Polánka

Za pseudorenesančním evangelickým kostelem z r. 1898 se štíhlou vysokou věží v Husově ul. jz. od centra města stojí budova býv. městské nemocnice z poloviny 19. stol. a později sirotčince, která dnes slouží Regionálnímu muzeu K. A. Polánka s expozicemi pravěk středního Poohří, historie města a s v Čechách největším kabinetem chmelových známek. Pobočka v nově zrekonstruované staré papírně v ul. Volyňských Čechů pak hostí expozici Z historie žateckého průmyslu. Krátkodobé výstavy muzeum pořádá v novorenesanční Křížově vile z konce 19. stol. v Zeyerově ul.

Kapucínský klášter

Jako příjemný relaxační prostor s moderními plastikami byla upravena zahrada kláštera kapucínů. Nabízí prostor pro relaxaci, najdeme tu i bylinkovou zahrádku, výběh pávů a koz, dětské hřiště aj. Areál býv. kláštera, zrušeného v r. 1950 a poté dlouhá léta sloužícího jako domov důchodců, své využití teprve hledá.

Otevírací doba: Chmelařské muzeum: duben až říjen ÚT–NE; Chrám chmele a piva: polovina března–říjen ÚT–NE; Regionální muzeum K. A. Polánka: celoročně ÚT–NE (Stará papírna jen ÚT–SO).

Parkování: na nám. Svobody, v Nákladní ul. pod Libočanskou brankou, parkoviště v Jakubské ul. aj.

Akce: jednou z největších akcí svého druhu v Evropě jsou žatecké slavnosti chmele a piva Dočesná – tradiční oslavy sklizně chmele s mnoha doprovodnými akcemi (začátek září).

Čertovy skály

Monumentální skalní útvar ve tvaru hradby vystupuje ze svahu nad levým břehem Senice při sev. okraji valašské obce Lidečko. Tvoří jej blok odolnějšího pískovce, který vystoupil díky erozní činnosti vody, která odplavila okolní měkčí sedimenty – jílovce. Pískovcová lavice je asi 150 m dlouhá, 2,5 m široká a až 25 m vysoká. Útvar nemá podobu jednolité skalní stěny; svislé i horizontální pukliny ho dělí na mohutné stupňovitě uspořádané kvádry připomínající obří schody. Je téměř bez vegetace, jen ojediněle zde roste bříza bělokorá, borovice lesní, jalovec obecný a borůvka černá.

• Od r. 1966 jsou Čertovy skály chráněnou přírodní památkou o rozloze 0,15 ha.

• Povrch pískovce není hladký, ale je zvrásněn výraznými pseudoškrapy, skalními výklenky a voštinami.

• Pískovcový útvar s oblibou vyhledávají horolezci, kterým slouží jako cvičný terén. Je tu více než 90 zajištěných lezeckých tras obtížnosti 3–9.

• Zatímco od řeky mají skály podobu vysoké nepřístupné hradby, jde z druhé „odvrácené“ strany kolem skalního hřebene pěšina, nad níž vyčnívají pouze několik metrů vysoké skalní věžičky. Na řadě míst je odtud možné bez problémů vystoupit na vrchol skalní stěny a vychutnat si výhled do údolí Senice.

• Skály má prý na svědomí čert. Mlynář z Lidečka mu kdysi upsal duši – aby ji definitivně získal, musel rarach za jedinou noc obrátit tok říčky Senice, dřív než kohout zakokrhá. Čert a s ním řada pomocníků z pekla začali stavět z velkých balvanů hráz, před tím však pochytali všechny kohouty z okolí. Až na jednoho, kterého mazaný mlynář dobře schoval. Ten zakokrhal právě včas, mlynářovi duše zůstala a údolí od té doby krášlí zbytek mohutné nedostavěné hradby.

Otevírací doba: skály i blízké okolí jsou po celý rok volně přístupné.

Parkování: přímo pod skalami na parkovišti naproti motorestu Čertovy skály.

Akce: tradiční sraz horolezců, jehož součástí je i triatlon a další soutěže (začátek září).

Další tipy: památník 24 obyvatel osady Ploština, které Němci na jaře 1945 zavraždili a osadu vypálili (7 km zjz., květen–říjen SO, NE 9–12, 13–16 h), moderní kostel sv. Anežky České v Drnovicích (8 km jz.), bývalý roubený lovecký zámeček Trubiska (5 km zsz.), nejvyšší bod Vizovických vrchů Klášťov (753 m) s vrcholovou skálou Čertův kámen a valy slovanského hradiště (8 km zjz.).

Služby: v Lidečku hotel Čertovy skály a hospoda U Pavlíků, motorest Šafrán ve Valašských Kloboukách, další možnosti jsou ve Vsetíně a Vizovicích.

Nejkrásnější vesnice

Holašovice

Vesnice s nejznámějším souborem lidové architektury u nás, od r. 1998 památka UNESCO, leží na severním úpatí Blanského lesa západně od Českých Budělovic. Vznikla kolem poloviny 13. stol., urbanistický vývoj byl ukončen již v 16. stol., její vzhled nepoznamenaly žádné novodobé přestavby. Čas jakoby se tu zastavil… Za mimořádný půvab Holašovic prý mohou ženy. Traduje se totiž, že zejména v 19. stol. si zdejší bohatí sedláci s oblibou vybírali stejně bohaté nevěsty z úrodných jihočeských Blat. Ty si ze svého domácího prostředí přinesly nejen typické kulturní zvyky, ale po svých manželích požadovaly i to, aby své statky vyzdobili ve stylu selského baroka, typického pro jejich rodný kraj. Tím se vysvětluje, proč se v těchto podhorských končinách objevují stavební prvky z poměrně vzdálených Blat.

Neobvykle velkou obdélnou náves s o rozměrech 210 × 70 m s barokní kaplí lemuje 22 usedlostí středověkého původu, v dnešní podobě většinou z 1. poloviny 19. stol., se štíty a branami zdobenými ve stylu selského baroka. Štítová průčelí obytných domů a sýpek, propojená ohradními zdmi s klenutými branami a brankami, směřují na náves. U většiny objektů jsou i zděné špýchary, připomínající opevněné věže zemanských tvrzí. V Selském dvoře v prostorách bývalých stájí je Muzeum jihočeské vesnice.

Na návrší na jv. okraji Holašovic, kde se údajně projevují silné zemní energetické síly, byl počátkem 20. stol. vybudován novodobý kromlech, přezdívaný „jihočeské Stonehenge“ – megalitický kruh o průměru 30 m, vytvořený z 25 obřích kamenů svezených z okolních polí, lesů a lomů, se středovým dolmenem o váze 19 t. Kameny prý mají schopnost předávat energii místa vnímavým osobám.

Tradiční akcí, která do vsi každý rok koncem července přiláká tisíce návštěvníků, jsou Selské slavnosti Holašovice – typický staročeský jarmark s ukázkami více než 230 tradičních řemesel a bohatým doprovodným programem. Velkému zájmu se těší i červnové Slavnosti slunovratu.

Pro návštěvníky: muzeum je otevřeno denně po celý rok, v některých statcích nabízejí pro zájemce nejrůznější služby, mj. prodej řemeslných výrobků. Informace o tom, co zajímavého je kde k vidění nebo co je kde možné koupit, poskytuje informační centrum v čp. 46. Veřejné parkoviště je na okraji obce za informačním centrem (placené).

Záluží

Zhruba v desítce vsí a osad při okraji Soběslavsko-veselských blat jižně od Tábora, v kraji tajemných rašelinných slatin plných bludiček, světýlek a dalších podivných bytostí, se uchovaly snad nejkrásnější soubory selského baroka u nás, chráněné vesměs jako vesnické památkové rezervace nebo zóny. Pro zdejší usedlosti jsou typické vykrajované, často volutové štíty s bohatou barevně kontrastní štukovou výzdobou.

Patří k nim i Záluží, vesnice s jednou z nejkrásnějších návsí u nás, tvořenou hodnotným souborem lidové architektury z 19. stol., který vytvořili otec a syn Šochové a Martin Paták. Zvláštní pozornost si zaslouží kovárna čp. 1 snad již ze 17. stol., přebudovaná v r. 1899 a v nové době současným majitelem citlivě zrekonstruovaná, s malebným Loutkářským muzeem, unikátní černou kuchyní a kovářskou expozicí, otevřeno v sezóně. Mezi nejhezčí usedlosti patří čp. 3 z r. 1876 s patrovou sýpkou a ohradní zdí, čp. 5, 7, 8, 9 a 11 se sýpkami. Náves doplňuje oválná vodní nádrž, kaplička se zvoničkou a kamenný kříž.

Komárov

Ves na Soběslavsko-veselských blatech vznikla v době středověké kolonizace. Pravidelnou obdélnou náves s malým rybníkem a kaplí lemují nádherné honosné selské statky z 19. stol., které kromě prvků typických pro architekturu selského baroka nesou i znaky empíru, pozdního romantismu a novorománského slohu. Mnohé bohatě zdobené štíty s bílými štukovými reliéfy připomínají krajku. K nejhezčím usedlostem patří čp. 1, 2, 7, 8, 10, 24, 25, 28, 29, většinou i se zdobenými špýchary. Jsou opět hlavně dílem zedníků Jana Šocha a Martina Patáka. V areálu usedlosti čp. 19 se navíc dochovala roubená stodola.

Opatovice

Jedna z nejmalebnějších jihočeských vesniček, připomínaná v r. 1378, leží v rovině při potoku Čertík 2 km jv. od Hluboké nad Vltavou; dnes je osadou obce Hrdějovice. Tvoří ji vlastně jen dlouhá úzká náves se starými lipami, obklopená typickými selskými statky z oblasti Hlubockých blat s neobvykle tvarovanými a bohatě vykrajovanými štíty a branami, které vytvářejí velmi malebný celek. K nejhezčím patří čp. 11 a 12 od zedníka Matěje Cívky z Hluboké z r. 1845, čp. 5 a 23 z r. 1852, čp. 7 a 24 z r. 1845 aj. Pozoruhodnou památkou blatské lidové architektury je kovárna na návsi s bohatě zdobeným volutovým štítem, podobná kovárně v blízkých Bavorovicích. Statky doplňuje novorománská kaple. Natáčely se tu některé filmové pohádky, např. Čertoviny.

Selské baroko

Koncem 18. a v 19. stol. dal specifickou podobu mnoha jihočeským vesnicím svérázný stavební styl. Jeho autoři se inspirovali zámeckou i městskou architekturou baroka a klasicismu a zdobné prvky těchto slohů (volutové štíty, lizény, římsy, sloupky, štukový ornament) přenesli i na venkov – na fasády vesnických statků. Tomuto stylu, který koncem 18. a v 19. stol. dal specifickou podobu mnoha převážně jihočeským vesnicím, se říká lidové či selské baroko. Je to jedna z mála forem lidové architektury, kde známe některé autory. Byli jimi vesměs umělecky nadaní venkovští zedníci, jako J. Bursa, M, Paták, F. a J. Šochové, M. Cívka aj. Nejkrásnější ukázky tohoto slohu najdeme ve vsích Soběslavsko-veselských, Pšeničných a Hlubockých (Zbudovských) blat.

Průhonická park

Průhonice leží již těsně za hranicí Prahy ve Středočeském kraji. Pražané je však berou za své: do zdejšího světoznámého parku jezdí ve velkém počtu na výlety a procházky, pravidelně sledují jeho měnící se krásu v průběhu roku, uzavírají tu manželství. Z Prahy sem zajíždějí i autobusové linky městské hromadné dopravy. Zdejší zámek, vzniklý postupnou přestavbou gotického hradu, si zahrál v mnoha českých filmových pohádkách. Ještě větší pozornosti se těší průhonický přírodně krajinářský park, dílo zahradní architektury světového významu (mj. zapsané na Seznamu světového kulturního dědictví UNESCO), položené v malebném údolí potoka Botiče. Je dílem šlechtice portugalského původu hraběte Arnošta Emanuela Sylva-Tarouccy z konce 19. a 1. třetiny 20. stol. Park má rozlohu 240 ha, silnice jej dělí na dvě části – vzdálenější Obora má přirozenější krajinářskou úpravu.

• Romantiku parku podtrhují kromě řady drobných vodních ploch i tři větší rybníky – Podzámecký, Labeška a Bořín.

• Základem citlivé parkové kompozice se stala původní společenstva dřevin, doplněná o nově vysázené domácí i cizokrajné stromy a keře, sdružované do harmonických celků.

• Dnes tady roste přes 1 000 druhů a odrůd stromů i keřů, z toho asi 850 listnatých.

• Průhonický park proslavily hlavně pěnišníky neboli rododendrony, kterých tu najdeme přes 7 000 exemplářů, z toho asi 40 kultivarů bylo vyšlechtěno přímo na místě.

• Pozoruhodné je také alpinum v prudké skalnaté stráni nad Botičem. Má rozlohu 3 ha a roste na něm asi 700 taxonů horských, skalních a stepních rostlin.

• Park je protkán sítí cest a pěšin v celkové délce 40 km.

• Zámek slouží jako konferenční centrum. V přízemí je stálá veřejnosti přístupná expozice, věnovaná historii objektu, parku a jeho zakladateli, vývoji zahradní architektury a světu rostlin. Příjemné posezení nabízí kavárna na nádvoří.

Otevírací doba: celoročně denně, vstupné platí i pro návštěvu expozic na zámku.

Parkování: placené parkoviště před vstupní bránou do parku.

Akce: Jarní běh Průhonickým parkem (duben), Květinové slavnosti (květen), Víkend otevřených zahrad (červen), Vědecké dílny pro malé i velké (říjen).

Další tipy: Aquapark Čestlice, Dendrologická zahrada, Milíčovské rybníky a Milíčovský les (3 km sz.).

Bouda

Dělostřelecká tvrz z let 1936–38 na sestupném hřbetu Suchého vrchu zvaném Bouda (845 m) je jednou z pěti stavebně dokončených tvrzí a jako jediná dochovaná v původní podobě. Tvoří ji pět železobetonových objektů, vybudovaných v nejvyšším (IV.) stupni odolnosti; jejich stěny a stropy silné až 350 cm byly ve své době schopné odolat všem známým zbraním. Dnes je Bouda s Muzeem čs. opevnění veřejnosti přístupná s průvodcem.

• V podzemí propojuje objekty systém spojovacích chodeb a sálů ve dvou výškových úrovních, určený pro veškeré potřebné technické zázemí včetně nemocnice, kuchyně, energocentra, skladů a ubikace pro 316 vojáků. V chodbách je kolejiště úzkorozchodné železnice, která měla po celém areálu rozvážet materiál a munici. Nejhlubší místo prohlídkové trasy se nachází 60 m pod zemí.

• Čelo tvrze, vysunuté směrem k nepříteli, tvořily pěchotní sruby K-S 21, 23 a 24, vyzbrojené dvojčaty těžkých kulometů ve střílnách pod betonem a v pancéřových kopulích.

• Pěchotní srub K-S 24 se označuje jako „posunutý bunkr“ – byl utržený a posunutý (ale ne zničený) obrovskou explozí nálože, která u něj byla odpálena v rámci německých zkoušek.

• Nejdůležitějším objektem byl srub K-S 22 pro otočnou dělovou věž, vyzbrojenou dvojčetem houfnic ráže 10 cm s předpokládaným dostřelem téměř 12 km. Věž se jako jedinou dostavět nepodařilo.

• V zadní části komplexu je vchodový srub K-S 22a, který sloužil jako vstup pro posádku i jako vjezd pro auta s municí.

• Prohlídku Boudy je možné spojit s návštěvou blízkého Suchého vrchu (995 m n. m., 2,5 km po červené značce). V sedélku mezi jeho dvěma vrcholy byla v letech 1926–28 vystavěna honosná turistická Kramářova chata, v letech 1931–33 doplněná o 33 m vysokou vodárenskou věž ve tvaru komolého kužele, sloužící i jako rozhledna. V r. 2003 poničil chatu požár; nákladná rekonstrukce, která se snažila co nejvíce uchovat původní podobu objektu, skončila v r. 2012. Dnes objekt opět plně slouží veřejnosti.

• Přístupná je rozhledna, která nabízí vynikající výhled na Králický Sněžník, Kladsko, Hrubý Jeseník s Pradědem, Orlické hory, Horu Matky Boží u Králík a za příznivých podmínek i na Sněžku. Na Suchý vrch je možné dojet autem po horské silničce z Červenovodského sedla.

Otevírací doba: Bouda: květen–září denně, říjen SO, NE a svátky, rozhledna na Suchém vrchu: celoročně denně.

Parkování: na Boudu je přístup pouze pěšky. Nejbližší parkoviště (zdarma) je u chaty na Suchém vrchu, odkud vede i nejkratší cesta po červené turistické značce (asi 2,5 km). Pohodlný výstup je z Těchonína (6 km), náročnější z Mladkova (7 km).

Týřov

Návštěva hradu Týřova potěší milovníky romantických zřícenin, stejně jako obdivovatele panenské přírody a malebných scenérií. Od mostu ve Skryjích vede ve stráni nad řekou Berounkou ke hradu lesní pěšina s upraveným vyhlídkovým místem, taktéž hradní zříceniny poskytují čarokrásné výhledy. Týřov založil někdy na počátku své vlády v 1. polovině 13. stol. král Václav I., od začátku měl velmi vysokou vojenskou kvalitu a tak byl panovníky náležitě ceněn. Za Jiřího z Poděbrad se dostal do zástavního držení královského sekretáře Jošta z Ensidle. Pan Jošt a jeho potomci ale vedli život trochu nad poměry a peníze chyběly na údržbu hradu. Týřov chátral a v r. 1575 se poprvé uvádí již jako pustý.

• Po vzájemných sporech král Václav I. v r. 1249 na Týřově zajal svého syna, kralevice Přemysla (pozdějšího Přemysla Otakara II.).

• Za hlubokým příkopem objevíme zbytky hradní brány, v nejvyšším bodě hradu stojí válcová věž, jejíž zdivo je silné až 3 m. Nad srázem nad řekou je torzo obytné věže-donjonu.

• Okolí Týřova bylo vyhlášeno přísně chráněnou stejnojmennou národní přírodní rezervací, na většinu jejíhož území platí zákaz vstupu. Jedná se o jedno z nejcennějších území neporušené přírody u nás, měla by tvořit základ zvažovaného národního parku Křivoklátsko.

• V hlubokých lesích okolo Týřova se dodnes ukrývají stopy zaniklé lidské činnosti, kdysi v tomto kraji hojně rozšířené – zbytky milířů. Sotva znatelné obrysy základů budov na soutoku Úpořského a Prostředního potoka připomínají taktéž zaniklou manufakturu na výrobu javorového sirupu z r. 1811.

Otevírací doba: hrad je volně přístupný.

Parkování: místa na parkování podél cesty ke hradu u mostu ve Skryjích, poté asi 1,5 km pěšky.

Akce: Pochod za Joachimem Barrandem (květen, pěší i cyklotrasy různé délky), Dobře utajená country – country festival ve Slabcích (srpen).

Další tipy: obec Skryje s pěknými roubenkami (vesnická památková zóna) a Památníkem Joachima Barranda s nálezy trilobitů z okolí a expozicí Vesnice našich prababiček (červenec–srpen ÚT–NE 9–17, květen, červen, září SO, NE 9–17 h, jinak na požádání, tel. 723 553 599), Skryjská jezírka (4 km jz., romantické údolí Zbirožského potoka, který v těchto místech proráží skalní vývody a vytváří malá jezírka a vodopád), U Rozvědčíka (4 km sv., takřka kultovní výletní a vodácká restaurace, spojená s dílem Oty Pavla, v okolí Čertova skála a Nezabudické skály), V Luhu (5,5 km sv., dům přívozníka Karla Proška, kam v dětství jezdil Ota Pavel, vzpomínky v knihách Jak jsem potkal ryby či Smrt krásných srnců, dodnes funkční přívoz, expozice).

Velké Opatovice

Kulturním a společenským centrem města je barokní, empírově a novobarokně přestavěný zámek, doplněný o park se vzácnými dřevinami. Požár, který jej zachvátil 2. ledna 1973, zcela zničil jihovýchodní křídlo, které muselo být odstraněno. Na jeho místě byl v letech 1990–2007 vystavěn nový objekt zvaný fosili.

• Fosili je elegantní budova ve stylu moderního baroka, inspirovaná santiniovskými stavbami v okolí. Jádro tvoří velký eliptický sál, jehož atypický strop připomíná chrámovou loď. Dnes je tu umístěno Moravské kartografické centrum, největší expozice map a zeměměřičství nejen u nás, ale i v celé Evropě. Zabývá se vývojem kartografického zobrazení historických českých zemí od nejstarších dob do současnosti.

• Ústředním exponátem je unikátní plastická mapa historických území Moravy a Slezska v měřítku 1:25 000 o rozloze 110 m², sestavená ze 79 desek. Prohlédnout si ji můžeme z vyhlídkové terasy po obvodu celého sálu.

• V interiérech původního zámku je Muzeum a památník města, představující expozice s historicko-vlastivědnou tématikou, předměty ze šamotu z produkce místní továrny a pamětní síň ak. sochaře K. Otáhala. Jeho díla najdeme i v zámeckém parku – jde o sochu B. Smetany a skálu s reliéfy P. Bezruče a J. B. Foerstera. V zámku sídlí i městský úřad, je tu také kino a společenský sál.

Otevírací doba: Muzeum s památníkem a kartografické centrum: duben, květen, říjen SO, NE, červen–září ÚT–NE.

Parkování: zdarma na parkovišti Žleb nebo na nám. Míru.

Náměšť nad Oslavou – město

„Malý moravský Karlův most“ se občas říká nádhernému mostu v Náměšti nad Oslavou. Však také pohlednicový pohled na most se siluetou zámku nad ním je tím nejznámějším, který z města známe. Většina návštěvníků také míří k zámku, my ale zůstaneme v centru města – zajímavostí, které stojí za pozornost, je tady hned několik.

• Obdivovaný barokní most přes Oslavu byl postaven v r. 1737, je dlouhý 74,8 m a široký 8 m. V r. 1744 sem bylo umístěno dvacet barokních soch od Josefa Winterhaldera staršího a Alexandra Jelínka. Dnes jsou zde kopie, opravené originály jsou uloženy v prostorné gotické síni západního křídla zámku.

• Unikátní je Muzeum řeznictví na Masarykově nám., které nám nabízí ucelený pohled na historii výroby uzenin a masných výrobků. Prohlédneme si tu více než 1000 exponátů z různých dob – takovou sbírku strojů a nástrojů jinde u nás nenajdeme. Jsou zde třeba zabijačkové troky z jednoho kusu kmene na spaření prasete, pračka na dršťky, půlmetráková železná kolébka na drcení masa, pila na řezání morkových kostí do polévky, lis na škvarky, váha na půlku prasete, úžasná kolekce řeznických nožů a ocílek atd. Expozici doplňují tematické obrazy, erby řeznického cechu, výuční listy atd.

• V Městském muzeu na Masarykově náměstí jsou dvě stálé expozice – Ateliér náměšťského fotografa Ondřeje Knolla a Papírníkova tiskárna. K vidění jsou staré fotografické a tiskařské stroje, historické fotografie apod.

Otevírací doba: Městské muzeum: květen–září PO–PÁ 9–16, SO 9–11, NE 14–16 h, říjen–duben PO–PÁ 9–12 a 13–15 h, Řeznické muzeum: po předchozí domluvě na tel. 774 540 118 nebo 568 623 179.

Parkování: parkoviště na Masarykově nám., u supermarketu, v Lipové ulici, v Podhradí, u zámku aj.

Akce: Zámecký vrch – automobilové závody do vrchu (květen), Náměšťská plavka – přehlídka amatérských trampských skupin (květen), Náměšť – Čučice – turistický pochod (květen), Concentus Moraviae – cyklus koncertů (červen), Anenská pouť (červenec).

Další tipy: Náměšť nad Oslavou (renesanční zámek ze 16. stol. na místě hradu ze 13. stol. se známou expozicí tapiserií a dalšími zajímavostmi, bývalé letní sídlo prezidenta E. Beneše – otevřeno: duben–říjen SO, NE 9–15, květen, červen, září ÚT–NE 9–16, červenec, srpen ÚT–NE 9–17 h, klášterní manufaktura z 18. stol., barokní kostel sv. Jana Křtitele z r. 1639, barokní fara z 18. stol. empírová hrobka Haugwitzů z 19. stol., stará radnice, renesanční dům U Bílého koníčka), údolí Oslavy.

Služby: Na náměstí T. G. Masaryka je infocentrum, z ubytovacích možností doporučujeme hotel Na statku nad městem či Zámecký penzion, dále jsou zde penziony Fontána, U Ráčků, Nad Hájkem, hotel Monaco aj.

Vodopády Bílé Opavy

Poměrně dobrodružná výprava nás čeká, pokud se vydáváme poznávat jedno z nejkrásnějších údolí Hrubého Jeseníku, které vytvořila Bílá Opava ve východních svazích majestátního Pradědu. Horská bystřina tu spadá několika vodopády, z nichž nejvyšší je vysoký téměř 8 m. Pomocí dalších peřejí tady říčka na úseku 40 m zdolává výškový rozdíl 16,4 m, tok zde vytvořil ojedinělé obří hrnce. Dramatickým údolím vede turisticky značená trasa a naučná stezka, místy nám při jeho průchodu pomohou i dřevěné mostky a žebříky.

• Před lety dolní část údolí zdevastovala silná vichřice. Správa CHKO Jeseníky se rozhodla nechat nápravu na přírodě, a tak trasa naučné stezky vede místy přes mohutné kmeny s vytesanými stupy, po kluzkých skalách či po povalových chodnících přes menší napadané stromy.

• Bílá Opava pramení na jižních svazích Pradědu v nadmořské výšce 1 260 m a po 8,4 km vytváří spolu s Černou a Střední Opavou ve Vrbně pod Pradědem řeku Opavu.

• Celá lokalita je součástí národní přírodní rezervace Praděd (2 031,4 ha), vyhlášené v r. 1990, která je nejrozsáhlejší přírodní rezervací Jeseníků. Předmětem ochrany je soubor celostátně unikátních a mimořádně zachovaných přírodních ekosystémů alpínského a subalpínského stupně a významných geomorfologických jevů, vzniklých kryogenní genezí.

• Horní část hluboce zaříznutého údolí tvoří především ruly, dolní část křemence a břidlice.

• Podél toku prochází naučná stezka Bílá Opava dlouhá 5,5 km se dvěma trasami (žlutou a méně náročnou modrou), přístupná turistům v sezóně od června do konce září. V zimě se kvůli skutečně náročnému terénu nedoporučuje.

Parkování: v Karlově Studánce dvě velká placená parkoviště, začínají tu obě větve naučné stezky, které vedou k Barborce a na Ovčárnu – odtud se lze na parkoviště vrátit kyvadlovým autobusem.

Další tipy: Karlova Studánka, lázně využívající ideálních klimatických podmínek a mnoha minerálních pramenů k léčbě onemocnění dýchacích cest, cév a vysokého tlaku, nádherný soubor klasicistních, empírových a roubených lázeňských domů, vesnická památková zóna, v horní části lázní geopark se stálou expozicí, upravená skalní Rolandova vyhlídka.

Český Šternberk

Majestátní středověký hrad, jeden z nejstarších a nejlépe dochovaných u nás, se vypíná na úzkém skalnatém ostrohu nad levým břehem Sázavy na Benešovsku. Založil ho r. 1242 praotec Šternberků Zdeslav z Divišova. Během více než 770 let trvající existence byl vícekrát přestavován, rozšiřován a nově opevňován. Původní raně gotické jádro z 13. stol. tvořila válcová věž-bergfrit, čtverhranná věž se štítovou hradbou, palác a kaple. Ve 14. stol. přibyla sev. čtyřboká předsunutá věž, s jádrem spojená hradbou. Za třicetileté války byl hrad vydrancován, při raně barokní přestavbě ve 2. polovině 17. stol. všechny objekty propojeny do jednoho celku, takže na první pohled působí dojmem jednotného kompaktního bloku. Hradní komplex poté doplnil barokní dolní zámek.

• Po celou dobu existence (s výjimkou let 1712–1841 a 1949 až 1992) byl hrad majetkem a hlavním sídlem starobylého českého rodu Šternberků. A patří mu i dnes, protože byl v restituci vrácen Zdeňku Sternbergovi.

• Šternberkové zůstali českému národu věrní i v době, kdy byla ČSR vystavena hrozbě německého fašismu. Bez ohledu na možné následky vystupovali spolu se členy dalších šlechtických rodů statečně na jeho obranu. Proto si ani komunisté po zestátnění hradu nedovolili majitele Jiřího Sternberga vystěhovat, nechali ho zde bydlet a působit alespoň v roli kastelána.

• Bohatě zdobené interiéry doplňují cenné rodové sbírky a zařízení. Vyniká soubor 545 mědirytin a letáků, představující bitevní scény a veduty z doby třicetileté války. K nejhezčím prostorám patří Rytířský sál, Holandský, Lovecký a Žlutý salon, jídelna, pokoj Kašpara Šternberka a kaple sv. Šebestiána, asi nejstarší známá gotická kaple na šlechtickém hradě. Expozice se nachází ve 2. patře a vede k ní 120 schodů.

• Dobytí královským vojskem r. 1467 ukázalo na zjevné slabiny hradu, proto při následné přestavbě přibyla velká okrouhlá věž na zranitelné jižní straně a hlavně předsunuté opevnění v podobě věžovité bašty s břitem zv. Hladomorna obehnané hradbou a příkopem, na úpatí vrchu Vražda.

Otevírací doba: hrad a Hladomorna duben, říjen SO–NE, květen až září ÚT–NE.

Parkování: na parkovišti v údolí pod hradem při příjezdové silnici od Prahy (placené), na hrad pěšky 250 m.

Akce: Putování šternberskou historií – kostýmovaná slavnost (říjen), speciální prohlídky hradu a okolí.

Služby: v pokladně prodej suvenýrů, na nádvoří kavárna, v obci Parkhotel Český Šternberk s restaurací, penzion a restaurace Na Zastávce, penzion Čtyřlístek, penzion U Mlýna, restaurace Pod Hradem, tábořiště s občerstvením U Karla.

Další tipy: barokní zámek a Malé muzeum techniky v Kácově (7,5 km vjv.), hrad Pirkštejn a zámek v Ratajích n. S. s expozicemi (4,5 km ssv.), Sázavský klášter a Centrum sklářského umění v Sázavě (8 km ssz.), ­rozhledna Špulka (8 km zjz.).

Les Království

Za vůbec nejkrásnější přehradu v Čechách považují mnozí znalci nádrž, skrývající se v rozsáhlém lesním komplexu na levém břehu Labe, táhnoucím se od Nemojova v délce 15 km až k Choustníkovu Hradišti. Vodní dílo, vznikající v letech 1910–19, dostalo název právě podle tohoto komplexu Les Království (též Bílá Třemešná a Těšnov). Tížná oblouková hráz z kyklopského pískovcového zdiva je 32,7 m vysoká a 218 m dlouhá, plocha jezera je 58,6 ha.

• Přehrada byla projektována na základě zákona z r. 1903, kterým byla nařízena regulace Labe od Špindlerova Mlýna až po Jaroměř kvůli snižování ničivých účinků povodní.

• V letech 1920–23 byla pod hrází vybudována hydroelektrárna, v letech 1929–30 na levém břehu přibyla 182 m dlouhá zeď zamezující průsakům, v letech 1937–38 pak těsnící betonová zeď.

• Z Hájemství k přehradě Les Království vede 4 km dlouhá naučná stezka, zaměřená na lesnictví, dendrologii a místní zvířenu.

Otevírací doba: hráz přehrady je volně přístupná.

Parkování: menší prostor k parkování v bezprostřední blízkosti přehradní hráze na pravém i levém břehu.

Akce: závody historických aut a motocyklů ve Dvoře Králové.

Další tipy: Bílá Třemešná (2,5 km jz., původně gotický a barokně obnovený kostel sv. Jakuba, roubená lidová architektura, empírová fara, pobyt J. A. Komenského připomíná pomník a památník), Dvůr Králové nad Labem (5 km jv., městská památková zóna, zoologická zahrada – Safari, muzeum v barokním Kohoutově dvoře, Šindelářská věž, původně románský kostel sv. Jana Křtitele se 64 m vysokou věží, Hankův dům), Hájemství (4,5 km sev., lidová architektura), Kocléřov (6 km sv., kostel sv. Václava), Huntířov (4,5 km sv., novogotický kostel sv. Jana Nepomuického, lidová architektura), Mostek (5 km sz., pseudogotický kostel, lidová architektura).

Služby: v Bílé Třemešné apartmány a kavárna U Vítů, ve Dvoře Králové výběr ubytování, informační centrum, sportovní areál, Tyršovo koupaliště.

Dalešice – přehrada

V r. 1978 bylo na řece Jihlavě dokončeno vodní dílo Dalešice, jehož sypaná rokfilová hráz s jílovým těsněním je nejvyšší v České republice (100 m) a druhá nejvyšší sypaná hráz v Evropě. Zadržuje 127 milionů m3 vody, tím patří k největším na Moravě. Součástí areálu je přečerpávací elektrárna u paty hráze, v níž jsou instalována čtyři soustrojí s reverzními Francisovými turbínami pro spád 90 m. Dalešice, patřící do skupiny ČEZ, jsou zároveň rezervoárem chladicí vody pro nedalekou Jadernou elektrárnu Dukovany. Součástí areálu je moderní infocentrum.

• V r. 2007 byla dokončena rekonstrukce všech turbín a výkon se zvedl z původních 450 MW na 480 MW. Střídavě se využívají jen jedno či dvě soustrojí, čtyři jen výjimečně – třeba při povodních v letech 1997 a 2003, kdy byla mimo provoz řada uhelných i vodních elektráren.

• Elektrárna sice obsahuje plně funkční velín, nyní je ale dálkově ovládána z centrály v Praze a funguje tak pouze s minimální obsluhou.

• Objem vody v plné horní nádrži umožňuje vyrobit v rámci jednoho cyklu 2,3 milionu kWh. Celkem elektrárna od svého spuštění vyrobila více než 14 TWh elektrické energie.

• Díky rychlosti najetí na plný výkon během jedné minuty má elektrárna nezastupitelnou roli při regulaci výkonu celostátního energetického systému, slouží i jako okamžitá poruchová rezerva.

• V interiéru strojovny lze spatřit reliéf od sochařky Sylvy Lacinové Jílkové z r. 1978 nazvaný Vznik energie.

Kdo hledá zlaté dno

Přímo v prostředí vznikající přehrady natočil Jiří Menzel v r. 1974 film Kdo hledá zlaté dno. Oscarový režisér nesměl v době normalizace jeden čas natáčet, „budovatelský“ film byl vykoupením z této represe. Dlužno podotknout, že si s tímto tématem Menzel poradil vcelku solidně, a stvořil „koukatelný“ film. A díky tomu pak mohl natočit takové skvosty jako třeba filmy Na samotě u lesa, Postřižiny, Slavnosti sněženek, Vesničko má středisková…

• Přehradní hráz je dlouhá 300 m, vede po ní silnice. Z hráze se otevírá zajímavý výhled na přehradní jezero a hlavně na hluboké údolí Jihlavy pod přehradou. V letním období je po jezeře v provozu pravidelná rekreační lodní doprava.

• Úvahy o stavbě přehrady se objevily již před 1. světovou válkou, první konkrétní plány pak vznikly v r. 1928. Po 2. světové válce pak přednost dostala větší vodohospodářská díla – Vážská a Vltavská kaskáda. Nový impuls přišel s rozvojem průmyslu v 60. letech. Především jaderná elektrárna Dukovany potřebovala dostatek chladicí vody.

• Současně s přehradou Dalešice vzniklo vodní dílo Mohelno, aby sloužilo jako její vyrovnávací nádrž. Výškový rozdíl mezi nádržemi pak využívá vodní přečerpávací elektrárna.

Otevírací doba: elektrárnu je možné navštívit po předchozím objednání (561 105 519) v organizované skupině.

Parkování: parkoviště u elektrárny na levém břehu řeky pod hrází.

Kašperské Hory

Významné středisko turistiky a zimních sportů a nejvýše položené město (740 m) gotického rázu v Čechách, založené jako rozsáhlá hornická osada Reichenstein (později Bergreichenstein) na přelomu 13. a 14. století, v minulosti významný zlatorudný revír, pro svůj půvab a množství pěkných památek městská památková zóna. Náměstí obklopují nádherně upravené domy s gotickými jádry, renesanční radnice a dominantní původně gotický kostel sv. Markéty s 50 m vysokou věží, v dnešní podobě novogotický.

• Ve 14. a 15. stol. byl zdejší zlatorudný revír po Jílovém druhý nejvýznamnější v Čechách. Tehdy bylo v provozu téměř 40 větších zlatodolů a řada štol, kutalo se i přímo pod dnešním centrem. Po třicetileté válce však nastal útlum dolování, nepomohlo ani zavedení výkonnějších strojů, těžba se neustále snižovala a v r. 1777 byla zastavena docela.

• Na náměstí najdeme několik muzeí. V domě čp. 140 je Muzeum Šumavy, založené již v r. 1924, s velkou sbírkou přírodnin, doklady k dějinám zdejšího zlatorudného hornictví, dřevařství a zemědělství, jedinečnou kolekcí šumavského skla, ukázkami historického a lidového malovaného nábytku, obrazy a kresbami a velmi cenným souborem pozdně gotických plastik z 15.–16. stol. Na vých. konci náměstí je Muzeum historických motocyklů s největší expozicí těchto vozidel v ČR; v jeho areálu byla nedávno otevřena také pivovarská expozice historických pivních lahví a expozice dřevěných hraček.

• Jako připomínka zpracování zlaté rudy jsou u kostela sv. Markéty umístěny zlomky mlecích kotoučových kamenů a balvany s vyhloubenými důlky pro amalgamaci. Unikátní je tzv. kohoutí kříž, přenesený sem z Nicova u Stach.

• Na svahu návrší Vinice asi 1,5 km záp. od středu města stojí osamělý hřbitovní kostel sv. Mikuláše, jedno z nejmagičtějších míst na Šumavě, vystavěný kolem r. 1330 horníky místních zlatých dolů. Trojlodní bazilika patří k nejvýznamnějším památkám raně gotické architektury u nás. Její interiér zdobí gotické nástěnné malby z r. 1332, v lodích jsou krásné dřevěné malované stropy od zdejšího purkmistra V. Groffa z r. 1700. V kostele s jedinečnou akustikou se v létě pořádají koncerty duchovní hudby při svíčkách.

• Těžbu zlata připomíná pozoruhodná archeologická lokalita v Krátké ulici – středověká úpravna zlaté rudy s odkrytými základy objektu o rozměrech 12 × 11 m a zbytky pícky.

• Město je dějištěm několika literárních děl Karla Klostermanna. Široké veřejnosti však bude známější ze seriálu Policie Modrava.

• Při rekonstrukci náměstí byl v květnu 2009 nalezen takřka pohádkový poklad – celkem 3 754 stříbrných mincí, uložených v kameninovém hrnci. Jednalo se o groše, krejcary, tolary, denáry a feniky ze zemí střední Evropy.

• V Muzeu historických motocyklů je řada pozoruhodných exponátů včetně světových unikátů. Za zmínku stojí především motocykl JAC 500 – jediný dochovaný na světě, motocykl Wagner, řemenový Wanderer z r. 1913, čtyřválcový Ariel, nejdelší vyráběný motocykl na světě značky Čechie či velocipéd od firmy Kohout z r. 1890, jehož průměr předního kola činí téměř 160 cm.

• Ke kostelu sv. Mikuláše se vztahují četné lidové pověsti, většinou strašidelného charakteru.

Otevírací doba: Muzeum Šumavy: květen–říjen ÚT, SO, NE, Muzeum historických motocyklů s expozicí ­pivních lahví a hraček: květen SO, NE, červen–září denně, leden až březen ST.

Parkování: placené na náměstí.

Nej českých rybníků

Největší rybníky

Největší český rybník (489 ha), nazývaný též „jihočeské moře“, je Rožmberk. Vybudoval jej v letech 1584–90 proslulý rybníkář Jakub Krčín z Jelčan. Původní myšlenka na stavbu velkého rybníka v údolí Lužnice a umělý vodní kanál ale pocházela z hlavy jeho předchůdce Štěpánka Netolického. Hráz je dlouhá 2 430 m, až 11 m vysoká a u paty 55 m široká, šířka koruny je 13 m. Pro zpevnění je osázena více než sedmdesáti duby ve čtyřech řadách, starými 150–400 let. Povodňové vody Lužnice odvádí důmyslná Nová řeka. Objem zadržované vody je přibližně 6,2 mil. m3, největší hloubka je 6 m. Na hladině rybníka můžeme dokonce pozorovat zakřivení zemského povrchu! Původní rozloha Rožmberka byla asi 1 060 ha, rybám se ale daří spíše v mělkých vodách, tak bylo rozhodnuto hladinu snížit.

Druhý největším rybníkem v ČR je Bezdrev (450 ha), vybudovaný v letech 1490–92, ležící kousek od Hluboké nad Vltavou sz. od Českých Budějovic. Hráz dosahuje délky téměř 480 m a výšky 8 m, v její blízkosti se soustřeďují rekreační aktivity, jsou tu upravené pláže, kempy a chaty. Přesto Bezdrev dosahuje mezi českými rybníky primátu v produkci ryb.

Nejvýnosnějším rybníkem u nás je však ten třetí největší, mělký, proteplený a poli obklopený Horusický rybník (415 ha), nacházející se jižně od Veselí nad Lužnicí. Stavitelem byl v letech 1511–15 Štěpánek Netolický, jde o jeho největší rybník. Hráz je 714 m dlouhá a 11 m vysoká, porostlá staletými duby. Patří k nejvýznamnějším shromaždištím vodního ptactva na Třeboňsku.

Největším rybníkem na Moravě je Nesyt v soustavě Lednických rybníků mezi Mikulovem, Valticemi a Lednicí s rozlohou 295,9 ha, součást národní přírodní rezervace Lednické rybníky a Lednicko-valtického areálu, památky UNESCO. Založen Lichtenštejny v 15. stol., obnoven v r. 1933. Zemní hráz je 130 m dlouhá a 8,4 m vysoká, využívá se pro chov ryb a je významnou ornitologickou lokalitou – hnízdištěm a tahovou zastávkou vodního ptactva.

Nejhlubší rybník

Staňkovský rybník (241 ha) se může pochlubit hned několika „nej“ – je to náš nejdelší (6 km) a nejhlubší (pod hrází 16 m) rybník, s nejvyšší hrází (18 m), dlouhou 170 m a v koruně širokou 20 m. Vybudoval jej v 16. stol. na Koštěnickém potoce známý rybníkář Mikuláš Ruthard z Malešova. Část rybníku, proslulého čistou vodou a částečně písčitým dnem, je hojně využívána k rekreaci, vzdálenější východní chobot zabíhá do hlubokých lesů na pomezí Třeboňska a České Kanady a vytváří nádherné přírodní scenérie. Těsně za východním břehem (celý břeh je úzkým pásem českého území) prochází hranice s Rakouskem.

Nejstarší rybník

Počátky rybníkářského řemesla je u nás třeba hledat nejspíše již v 11. stol. První historický údaj, kde se mluví o rybníku či rybníčku pochází dokonce z konce 10. stol. – v r. 993 se připomíná osada Rybníček, jejíž jméno se dochovalo dodnes v názvu ulice Na Rybníčku v Praze na Novém Městě u kostela sv. Štěpána nedaleko Karlova náměstí. O darování rybníka se píše i v Kosmově Kronice české a zpráva se týká doby po r. 1034. Žádná z těchto ani následujících zmínek však neuvádí žádný přesný rybník.

První konkrétní rybník, který tak z písemných zpráv známe, je Žárský rybník u stejnojmenné obce mezi Trhovými Sviny a Novými Hrady v jižních Čechách. Pochází z doby panování Přemysla Otakara I., někdy před rokem 1221. Zajímavé je, že vznikl zřejmě náhodou – do propadliny v místě vyžďářeného lesa se stáhla podzemní voda. Na svou dnešní rozlohu 120 ha byl rozšířen ve 14. stol. Uprostřed rybníka je ostrov, který se majitelé panství Buquoyové snažili využívat. Chovali tu králíky, v r. 1718 vytvořili na ostrově park a postavili letohrádek. Dnes je ostrov zarostlý a po letohrádku není ani památky. Působivé je ovšem panorama rybníka s Novohradskými horami v pozadí.

Kořenovská zubačka

Jedna z posledních ozubnicových drah s normálním rozchodem (1 435 mm) v Evropě a také nejstrmější železnice v Čechách (v úseku dlouhém 7 km činí převýšení 735 m) – to je Kořenovská zubačka, opravdový technický unikát. Trať vznikala v letech 1900–02. Vlaky tu jezdí z Tanvaldu do Harrachova, nejexponovanější část vede do Kořenova.

• Od 80. let 20. stol. se již jezdí bez ozubnice, ozubnicové lokomotivy ale přijdou ke cti při nostalgických jízdách. Exponáty, zaměřené na tuto zajímavou trať, si můžeme prohlédnout v Muzeu ozubnicové dráhy v budově vlakové stanice Kořenov. Zajímavé jsou třeba modely různých druhů ozubnicí, nechybí bohatá fotodokumentace a další artefakty. S průvodcem je přístupná také vedlejší výtopna. V areálu je i ukázka důlní železnice.

• Pozornost si zaslouží i viadukt, po kterém trať zdolává údolí Jizery mezi Kořenovem a Harrachovem. Odvážně řešená stavba je vysoká 25 m a vede do oblouku. Až do r. 1959 byl viadukt mostem hraničním. Zajímavá scenérie nejednou přilákala filmaře. Jinak Kořenovská zubačka si zahrála ve filmu Věry Chytilové Kalamita s Bolkem Polívkou v hlavní roli.

Otevírací doba: Kořenov – muzeum: leden PÁ–NE, únor, březen ÚT–NE, květen, říjen SO, NE, červen–září denně.

Parkování: v Tanvaldu u nádraží, v Kořenově u nádraží.

Ostrava – Svět techniky

Bývalý průmyslový komplex Vítkovických železáren patří k nejvýznamnějším technickým památkám střední Evropy a uchází se o zápis na seznam UNESCO (viz Špalíček výletů 2). Dnes je dokladem toho, jak lze staré propojit s novým. Výraznou novostavbou je Velký Svět techniky se Světem civilizací, Světem techniky a Dětským světem. V areálu, v historické hale VI. energetické ústředny, je také Malý Svět techniky U6, který interaktivní formou odhalí tajemství technických vynálezů, které změnily svět.

• Jednotlivé části Malého Světa techniky U6 nesou názvy knih Julese Vernea: Cesta do středu země, Ocelové město, Cesta kolem světa za 80 dní, Robur dobyvatel, Pán světa, Ze země na měsíc, Plující město a Zmatek nad zmatek. Odhalíme tajemství technických vynálezů od parního stroje až po současnost. Sledujeme výrobu železa až k jeho přeměně v ocel. Zkusíme vyrobit elektřinu šlapáním na kole, seznámíme se s řízením letadla na trenažéru a vstoupíme do kabiny kosmonauta Jurije Gagarina. Sekce Plující město zase skrývá vodní turbíny, vodní kola. Čekají nás další a další zajímavosti i tajemství, navíc si leccos sami můžeme i vyzkoušet.

• Velký Svět techniky nabízí na ploše 14 000 m2 čtyři světy s trvalými expozicemi a jeden svět určený pro dočasné výstavy. Nabídku rozšiřuje 3D kino a Divadlo vědy. Celý projekt se snaží o poznání prostřednictvím zábavy a hry, na vlastní kůži a bez nudných učebnic. Poodhalíme tady tajemství fungování města nebo lidského těla, strojem času se proletíme třeba do pravěku k mamutům, snad pochopíme, co je to vlastně duha nebo bouřka a spoustu dalšího.

• Největší se „světů“ je Svět přírody, rozdělený do 11 „oáz“. Patří mezi ně také Oáza člověka, kde si můžeme zahrát čichové pexeso, tělem roztančit vlastní kostru, nebo se podívat, jak budeme vypadat, až zestárneme. Ve Světě vědy a objevů se mimo jiné přesvědčíme, že matematika je skutečně všude kolem nás nebo se seznámíme s 3D tiskárnou. Ve Světě civilizace prožijeme svůj běžný den – avšak přesuneme se do zemí třetího světa… Dětský svět je určen dětem od dvou do šesti let a hlavně jejich rodičům tak, aby čas strávili společně a vzájemně se učili.

Otevírací doba: denně 10–18 h, v PÁ, SO Velký Svět techniky až do 20 h.

Parkování: v areálu.

Akce: velké množství akcí přímo ve Světě techniky i v areálu Dolní oblasti Vítkovice. Nejznámější je festival Colours of Ostrava (červenec). Více informací www.stcostrava.cz a www.dolnivitkovice.cz.

Další tipy: Dolní oblast Vítkovice (nově je součástí prohlídkových okruhů výstup na moderní nástavbu věže vysoké pece Bolt Tower nebo návštěva území bývalého dolu Hlubina s těžní věží, na Hlubině dokonce vznikla celá kulturní a vzdělávací čtvrť), na okraji centra je na místě staré huti moderní nákupní centrum, z původního areálu zůstala zachována velká dvojlodní hala z let 1903–07, dnes využívaná pro kulturní a společenské účely. Vedle ní stojí třetí hala, postavená v r. 1905 jako elektrárna pro koksovnu Karolina, po rekonstrukci upravená na sportovní centrum (1 km ssv.), Slezskoostravský hrad (2 km sv.), Výstaviště Černá louka se Světem miniatur Miniuni a Pohádkovým sklepem strašidel (2 km ssv.), Landek Park (5 km ssz.).

Služby: v areálu návštěvnické centrum, turistické informační centrum, Bolt Tower Café, kavárna U Kapitána Nema.

Rudice – větrný mlýn a propadání

Obec v Moravském krasu jv. od Blanska má starou tradici těžby a zpracování železné rudy, sahající až do 10. stol. Po definitivním vyčerpání rudných ložisek v r. 1893 tu hornické práce nahradila těžba kvalitních křemičitých písků, jílů a hlinek. Na okraji obce stojí zděný válcový větrný mlýn holandského typu z r. 1865, který mlel obilí až do 20. let 20. stol. Potom byl renovován a upraven pro rekreační a muzejní účely. Dnes je tu expozice věnovaná tradičnímu umění, archeologii, mineralogii, železářství, speleologii a výzkumu jeskyní Rudického propadání.

• Železná ruda se tu zprvu získávala povrchově z jam, později se přešlo na klasickou hlubinnou těžbu. V 19. stol. zde pracovalo 12 šachet hlubokých 20–140 m. Šachty dodnes připomínají četné prohlubně a odvaly v blízkém okolí.

• Vlivem důlní činnosti bylo poškozeno mnoho domů, některé z nich musely být dokonce zbořeny. V r. 1869 potkal tento osud i prasklinami narušenou budovu věžovité tvrze se střílnami, která stávala v blízkosti domu čp. 12.

• U větrného mlýna byl zřízen geopark s označenými kameny, ukázkou železnorudné šachty a tavicí pece z 10.–11. stol.

• V tzv. rudických vrstvách, které se v minulosti těžily, byly kromě železné rudy také různé zkameněliny a zajímavé minerály. Unikátem jsou tzv. rudické geody – útvary z křemenné hmoty s dutinou, vyplněnou krystaly křemence, chalcedonu nebo i bílého kašolongu.

• Pod obcí v závěru hlubokého slepého údolí pod vysokou skalní stěnou je Rudické propadání, největší a nejhlubší v ČR, v jehož aktivním ponoru mizí vody Jedovnického potoka. Voda tu tzv. Ponorovou chodbou spadá do hloubky 86 m přes 10 vysokých stupňů a vytváří tak u nás ojedinělé vodopády. Pak pokračuje podzemními prostorami 13 km dlouhého jeskynního systému, který končí v jeskyní Býčí skála.

Otevírací doba: mlýn duben a říjen SO, NE 9–12 a 14–17, květen až září ÚT–NE 9–12, 14–17 h.

Parkování: u mlýna nebo v přilehlých ulicích.

Akce: Rudické slavnosti (polovina června).

Další tipy: klasicistní kostel sv. Petra a Pavla v Jedovnicích (2,5 km vsv.), koupání a vodní sporty v Jedovnických rybnících (2,5 km vých.), propast Macocha (5 km sev.) a jeskyně Moravského krasu.

Služby: v rekonstruovaném domku u mlýna je turistické informační centrum s prodejem suvenýrů a občerstvení, v obci dvě restaurace a možnost ubytování v soukromí, další ubytovací a stravovací zařízení jsou v blízkých Jedovnicích.

Raduň

Neprávem poněkud ve stínu nedalekého Hradce nad Moravicí zůstává původně renesanční zámek s parkem, rybníkem a skleníky z poloviny 16. stol., který Jan Larisch-Mönnich během 1. třetiny 19. stol. adaptoval na klasicistní rezidenci a vytvořil zde jeden z našich nejhezčích přírodně krajinářských parků. V r. 1832 se sem přiženili Blücherové, kteří areál v letech 1849 a 1883–1912 upravili do dnešní historizující romantické podoby.

• Čtyřkřídlá jednopatrová budova obklopuje dvůr, v jehož rozích jsou dvě válcové věže. K prohlídce zvou bohatě zařízené interiéry. První prohlídkový okruh vede vybavenými společenskými a soukromými pokoji a mapuje proměny životního rytmu aristokratické rodiny a služebného personálu v prostředí venkovské rezidence od počátku 19. až k polovině 20. stol. Ve druhém okruhu navštívíme soukromé pokoje knížat Blücherů z Wahlstattu (vstupní hala, kuřácký pokoj, přijímací salonek, pracovna) s restaurovanými stropními a nástěnnými dekoracemi, kachlovými kamny a vykládanými parketami ze 2. poloviny 19. stol. a pokračuje do původního obytného podkroví s rekonstruovanými hostinskými pokoji. Trasa nazvaná Teplo domova nám představí technické zázemí zámku.

• Nejstarším dochovaným stavením v zámeckém areálu je barokní sýpka, adaptovaná empírově v 19. stol. Expozice nás seznámí s obnovou a proměnami zámku od středověkého hradu až po poslední modernizaci ze začátku 20. stol.

• V zámeckém parku (17,4 ha) roste 16 druhů jehličnanů a více než 70 druhů listnáčů, mj. borovice limba, douglaska, kanadský jedlovec, jalovec viržinský, zerav východní, dále více než 70 druhů listnáčů, mj. buk červenolistý, sloupovitý dub letní, jasan pensylvánský, jasan převislý, jírovec pleťový, liliovník tulipánokvětý, katalpa obecná, korková odchylka jilmu habrolistého. Zkrášluje jej přístupná novoklasicistní oranžerie z let 1825–26 s okrasnou zahradou, romantický nádech dává tomuto místu i řada vodních ploch, napájených potokem Raduňkou. Nejbližším rybníkem u zámku je Vrchní, který byl na konci 19. stol. doplněn o umělé mechové ostrůvky s malými můstky a malebnou vegetací. Památný dub letní, starý asi 500 roků, vysoký 18 m, s obvodem kmene 620 cm, je patrně nejstarším stromem na Opavsku.

• Blücherové vlastnili statek Raduň-Bravantice do r. 1945, poslední majitel Alexandr Blücher, anglický občan, po smrti svého bratra zkoušel zvrátit rozhodnutí o záboru velkostatku, v r. 1949 však opustil Československo. V zámku bylo nějaký čas zemědělské učiliště, v části obecní byty, od r. 1963 základní a mateřská škola, později přibyly kanceláře, knihovna, zdravotní středisko a kulturní sál s kinem. Stavební zásahy naštěstí neporušily podstatu památky. V r. 1979 byla Raduň vytipována jako náhradní prostor pro umístění zařízení a sbírek při plánované generální rekonstrukci zámku v Hradci nad Moravicí, v r. 1984 byl zámek zpřístupněn veřejnosti.

Otevírací doba: základní okruh I.: duben, říjen SO–NE, květen–září ÚT–NE, II.: květen–září ÚT–NE, říjen SO–NE.

Parkování: na okraji parku „U Splavu“.

Akce: Velikonoce na zámku, výstavy.

Služby: občerstvení a prodej suvenýrů v pokladně barokní sýpky, ­občerstvení u parkoviště, v obci restaurace Raduňka s ubytováním.

Další tipy: v obci barokní prádelna a sušárna Vošárna, romantizující kostel Nejsv. Trojice s kryptami Blücherů.

Tok – Jordán

Devadesát let existence má za sebou vojenský výcvikový prostor Brdy. Založen byl v r. 1926, postupně několikrát rozšířen a v r. 2016 jako nepotřebný (až na malou část v okolí Jinců) zrušen. Ke stejnému datu vznikla na území bývalého újezdu a přírodních parků Brdy a Třemšín Chráněná krajinná oblast Brdy o rozloze 345 km2, která dostala za úkol chránit zdejší přírodní bohatství s cennými lesními porosty, loukami, mokřady, vřesovišti, skalními útvary a desítkami potoků, které jsou nenahraditelným zdrojem pitné vody. Rozsáhlé území, kde dlouho vládli lidé v uniformách a kam měl normální smrtelník vstup zakázán, se od té doby postupně zpřístupňuje veřejnosti. K místům, která se těší největší pozornosti návštěvníků, patří nejvyšší brdský vrchol Tok a sousední lokalita, bývalá dopadová plocha Jordán.

• Tok (865 m), někdy označovaný i jako Vysoký Tok, je jakási hora-nehora. Dalo by se očekávat, že nejvyšší bod Brdské vrchoviny i celých středních Čech bude výrazný a majestátní masív, dominující širokému a dalekému okolí. Ve skutečnosti tomu tak není; spíše než vrchem je Tok nenápadnou, ale značně rozsáhlou asi 2 km dlouhou plošinou, zčásti porostlou divokými smrčinami s nízkými a podsaditými stromy, jejichž vzhled formovalo velmi drsné brdské klima.

• Zdejší terén je většinou balvanitý, místy však značně podmáčený. Pramení tu řada potoků, voda stéká i po většině cest, je zde mnoho zrašelinělých ploch, jezírek a tůněk. Zdálo by se, že od toku vody je odvozeno i jméno kopce; o název se však postaralo tokání tetřeva hlušce v době milostných námluv.

• Na Toku je také bývalá dopadová plocha, nejvýše položená ze všech brdských cvičných ploch. Její odlesněná centrální část, hustě porostlá travou a vysokým vřesovištěm, je místem skvostného rozhledu. To je jeden z důvodů, proč Tok láká stále víc a víc návštěvníků. Za dobré viditelnosti odtud můžeme přehlédnout všechny kopce a kopečky v sv. části středních Brd i okrajovou část Hřebenů, jsou odtud vidět i Písecké hory a chladicí věže jaderné elektrárny Temelín, za mimořádných podmínek také Krušné hory, některé kopce Českého středohoří, Říp, Bezděz, Ralsko a Ještěd, výjimečně i Krkonoše a směrem k východu okrajové části hlavního města Prahy.

• Sev. okraj vrcholové plošiny překračuje horská silnice Alianka či Aliance, oddělující nejvyšší horu Brd od sousedního, z větší části holého vrchu Houpák (794 m). K němu přiléhá bývalá dopadová plocha Jordán, která zaujímá členité území v závěru údolí Mourového potoka, na svazích vrchů Houpák, Jordán a Dlouhý.

• Pláně porostlé vřesovištěm mezi Jordánem a Houpákem patří k nejmalebnějším a také nejnavštěvovanějším místům středních Brd, s mimořádně dalekými rozhledy, mj. na celé pásmo Krušných hor, Milešovku, Říp nebo Ještěd. Po jejich obvodu vede naučná stezka, dlouhá 7 km, s osmi zastaveními. Vynikajícím rozhledovým bodem je i dochovaná betonová pozorovatelna na vrcholu Houpáku.

Parkování: dostat se do centra CHKO autem nejde. Pro návštěvu Toku a Jordánu je nejbližší parkoviště v centru Obecnice naproti prodejně potravin nebo na záp. konci vsi Orlov (odtud pěšky 7–8 km). Místo auta doporučujeme kolo, kterým můžeme dojet až na místo.

Další tipy: zřícenina hradu Valdek (8 km ssv.), vyhlídková Jindřichova skála (7 km sev.), augustiniánský klášter ve Svaté Dobrotivé (7 km ssz.), Příbram se zámečkem Ernestinum s muzejní expozicí, poutním areálem Svatá Hora a Hornickým muzeem Březové Hory (10 km vjv.).

Nej českého pivovarnictví

Češi jsou nekorunovanými králi pivařů, a tak není divu, že pivo se na našem území vaří již od pradávna. Kvašené nápoje z obilí připravovali již Keltové. První prokazatelná písemná zpráva pochází z r. 999, kdy biskup Vojtěch zakázal vařit pivo mnichům z Břevnovského kláštera. Součástí městských práv od 13. stol. zakládaných měst byla i práva várečná, náležející všem měšťanům, vznikají první společné pivovary právovárečníků. Od 14. stol začalo docházet k zakládání cechů (nejprve sladovnických). Měšťanské výsady a monopol zrušily dekrety Josefa II. Začátkem 19. stol. u nás bylo přes 1 000 pivovarů. Od konce 60. let 19. stol. nastal rychlý rozvoj strojních pivovarů. Malé pivovary se postupně zavíraly, z 804 pivovarů r. 1900 se jich 2. světové války dočkalo 380, jejího konce 252. R. 1945 byly znárodněny pivovary s výstavem piva nad 150 tis. hl, po r. 1948 všechny ostatní a došlo k jejich slučování. R. 1989 se pivo vařilo v 71 pivovaru. Poté došlo k privatizaci a největší pivovary se postupně dostaly do vlastnictví nadnárodních skupin. Ve 21. stol. nastal boom minipivovarů, soustřeďujících se na pivní speciály a méně známé druhy piv (ale, indian pale ale, stout, porter aj.), některé se postupně staly i důležitým prvkem v cestovním ruchu.

Tradičním odvětvím je také sladovnictví – největší sladovny jsou soustředěny na Moravě (v Kroměříži, Prostějově), největší firmou v oboru jsou Sladovny Soufflet ČR.

Velký význam má i chmelařství. Žatec býval celosvětovým hlavním městem chmele, významné postavení si udržuje i dnes, sídlí tu Chmelařský institut a žatecký chmel je držitelem ochranné známky označení původu. Od r. 2023 je Žatec a okolní chmelařská krajina na seznamu UNESCO.Žatecko je také největší chmelařskou oblastí, v Čechách se chmel pěstuje ještě na Rakovnicku, Litoměřicku a Úštěcku, na Moravě je centrem pěstování chmele Haná, zejm. okolí Tršic. Celkem se chmel u nás pěstuje na necelých 5 tis. ha. Nejznámější odrůdou je žatecký poloraný červeňák.

První pivo plzeňského typu

Pivo plzeňského typu jako první na našem území uvařil bavorský sládek Josef Groll v nově vzniklém Měšťanském pivovaru Plzeň (Bürgerliches Brauhaus) 5. října 1842. Původně zamýšlel vařit pivo bavorského typu, ale díky použití odlišných českých surovin (měkká plzeňská voda, žatecký chmel) vzniklo pivo s výraznější chmelovou příchutí – od r. 1898 s ochrannou známkou Plzeňský Prazdroj – Pilsner Urquell.

První točená Plzeň v Praze

První točené pivo z Měšťanského pivovaru v Plzni nabízel zakladatel a majitel restaurace U Pinkasů Jakub Pinkas v r. 1843. Do Prahy ho tehdy dovezl forman M. Salzmann a mezi Pražany se stalo velmi oblíbeným. Restaurace se tak brzy přestěhovala do svých dnešních prostor na Jungmannově náměstí.

Vyhlášené tradiční pivnice

Dobré pivo si samozřejmě nejlépe vychutnáme v jedné z mnoha příjemných pivnic. Své vyhlášené má snad každé město po celé republice. Tou největší je Hospoda Na Spilce v areálu plzeňského pivovaru v prostorách bývalých kvasných sklepů, kam se vejde až 550 návštěvníků. V Plzni stojí za zmínku i Šenk Na Parkánu či ­Restaurace U Salzmannů.

Pravým hospodským rájem je Praha. Najdeme tu nepřeberné množství kultovních pivnic a hospod. Snad nejvyhlášenější je pivnice U Zlatého tygra, kterou si nejen v minulosti oblíbila řada významných osobností své doby. Vždyť zlatavý mok si sem chodili vychutnávat např. R. Deyl st., K. Burian, V. Sucharda, S. Tusar a mnoho dalších. Takřka „maskotem“ této restaurace se stal místní štamgast a spisovatel B. Hrabal, v lednu r. 1994 sem zavítal i tehdejší prezident V. Havel s tehdejším americkým prezidentem B. Clintonem spolu s M. Albrightovou. Mezi další kultovní místa nejen pražských pivařů patří pivnice a restaurace U Pinkasů, U Medvídků, U Černého vola či teprve v 90. letech 20. stol. založená malostranská Pivnice U Hrocha, která je oblíbeným cílem politiků, umělců či sportovců. Jedním z nejstarších pivovarů a pivnic u nás je Pivovar U Fleků založený r. 1499.

Největší pivovary dle výstavu

1. Plzeňský Prazdroj – skupina SABMiller (Pilsner Urquell, Gambrinus, Radegast, Velkopopovický Kozel) – 10 150 000 hl

2. Pivovary Staropramen – skupina MolsonCoors (Staropramen, Ostravar, Braník) – 3 100 000 hl

3. Heineken Česká republika – skupina Heineken (Zlatopramen, Krušovice, Starobrno, Březňák aj.) 2 300 000 hl

4. Budějovický Budvar – národní podnik ČR (Budějovický Budvar, Pardál) – 1 470 000 hl

5. Pivovary Lobkowicz Group – skupina PLG (Lobkowicz, Platan, Uherský Brod, Klášter, Rychtář, Černá Hora, Ježek) – 894 000 hl

6. LIF Group (Svijany, Rohozec, Primátor) – 802 000 hl

7. PMS Přerov (Holba, Litovel, Zubr) – 755 000 hl

8. Rodinný pivovar Bernard – skupina Duvel Moortgat (Bernard) 265 000 hl

9. Pivovar Nymburk (Postřižinské pivo) – 163 500 hl

10. Pivovar Samson – skupina AB InBev (Samson) – 156 000 hl

Pivovarská muzea

Velké pivovary v rámci své propagace věnují nemalou pozornost také svým návštěvnickým centrům, muzeím a prohlídkám pivovarů – nejinak je tomu i v areálu Plzeňského Prazdroje v Plzni, nově pivovar zřídil rozsáhlé moderní návštěvnické centrum Pilsner Urquell – The Original Beer Experience také v centru Prahy. Svá návštěvnická centra mají mimo jiné Budvar, Staropramen, Kozel a další, menší pivovary nás zavedou na exkurze do výroby (Regent, Bernard, Svijany aj.). Po celé republice najdeme více dalších, tradičních muzeí věnovaných pivu a jeho výrobě. Zajímavým propojením chmele a piva je Chrám chmele a piva v Žatci (viz Pivovarnictví str. 158 až 159), z Pivovarského muzea v centru Plzně se dostaneme i do rozlehlého městského podzemí. Zajímavou expozici má muzeum v Černé Hoře stejně jako Holba v Hanušovicích. Ambiciozní je projekt vznikajícího Národního muzea pivovarnictví v Kostelci nad Černými lesy. Starosvětským dojmem působí pivovar v Dalešicích – také se zde natáčely filmové Postřižiny, dnes jej můžeme navštívit a mimo jiné zavítat do Muzea rakousko-uherského pivovarnictví. Expozici pivovarnictví představuje v prostorách zrušeného pivovaru ve Znojmě Národní zemědělské muzeum.

Kámen

Žulové skalisko nedaleko Pacova, na kterém byl ve 13. stol. vybudován hrad, je tak mohutné, že dalo jméno i samotné pevnosti. První písemná zmínka o hradu pochází z r. 1316. Vyhýbaly se mu válečné vřavy, a tak byl v klidu dostavován a rozšiřován. V 18. stol. se vystřídalo několik majitelů, hlavně z řad úřednické rakouské šlechty, údržba byla malá a hrad chátral. V letech 1860–72 byl upraven ve stylu romantické novogotiky, bohužel tím ale byly znehodnoceny některé starší části. Nákladná rekonstrukce v letech 1968 až 1974 naopak zvýraznila původní gotický charakter.

• Prohlídková trasa nás zavede do starého paláce, při jehož jižní stěně se táhne vrchol skaliska. Jsou zde vystaveny původní hodinové stroje z 18. stol. a model hradu. Seznámíme se s životním stylem a bydlením v 19. a na počátku 20. stol.

• V Rytířském sále uvidíme tzv. svatební korouhev, zhotovenou k příležitosti sňatku rakouského korunního prince Rudolfa a Štěpánky Belgické v květnu 1881. Na chodbě jsou zbraně a trofeje, v Loveckém salónu kromě trofejí vzbudí pozornost rokoková kachlová kamna. Bílá kachlová kamna vidíme i v ložnici, kde se také zachovaly fragmenty fresek ze 17. stol. Podíváme se také do jídelny, knihovny či Hudebního salónu.

• V nedalekém Pacově se zrodila myšlenka založit mezinárodní motocyklovou federace, okolo hradu vedla trať Pacovského okruhu, a tak se jedna ze stálých hradních expozic věnuje právě jednostopým vozidlům.

Otevírací doba: duben, říjen SO, NE, květen–září ÚT–NE.

Parkování: placené parkoviště v centru obce (u prodejny).

Pálava

Mohutné vápencové bradlo, oficiálně zvané Pavlovské vrchy, mnohem častěji však Pálava, se zvedá z jihomoravských rovin jako bílá hradba, chránící odvěké hranice českého státu proti rakouským sousedům. Je centrem proslavené vinařské oblasti, její stráně pokrývají stovky hektarů vinic, kde zrají ty nejkvalitnější hrozny. Nejvyšším bodem Pálavy je Děvín (550 m), směrem k západu spadající strmou vápencovou stěnou do skalní rokliny zv. Soutěska, oblíbeného výletního místa s pramenem dobré pitné vody a u nás ojedinělým hájem jedlých kaštanů.

• Na vápencových bradlech Pálavy stávaly tři hrady – Děvičky, Sirotčí hrádek a Nový hrad. Zatímco z prvních dvou zůstaly dosud mohutné a velmi romantické zříceniny, tvořící výrazné dominanty, z Nového hradu se dochovaly jen nepatrné zbytky zdiva, přilepené na vrcholek téměř nepřístupné skály.

• Na plochém vrcholku Stolové či Tabulové hory bývalo v mladší době bronzové hradiště, které dodnes připomíná val a příkop.

• Pálava je centrem stejnojmenné chráněné krajinné oblasti, která patří k vůbec nejcennějším přírodním územím u nás. Roste tu 93 zvláště chráněných druhů cévnatých rostlin, z toho 29 kriticky ohrožených, zjištěno zde bylo přes 13 000 druhů živočichů, mj. obří žížaly.

• Ve zdejším vápenci vznikly i krasové jevy. Nejznámější je veřejnosti přístupná jeskyně Na Turoldu s unikátní výzdobou a podzemním jezerem, nacházející se nad sev. okrajem Mikulova.

• V Pavlově pod hradem Děvičky na sev. úpatí Pálavy nedaleko známých Dolních Věstonic vznikl Archeopark, který vyniká moderním architektonickým pojetím svých pavilonů i exponáty v místech, kde před 30 000 lety žili lovci mamutů.

Otevírací doba: jeskyně Na Turoldu: květen, září, říjen ÚT–NE, červen–srpen denně, Archeopark Pavlov: duben, říjen PÁ–NE, květen až září ÚT–NE, o letních prázdninách denně; ostatní lokality včetně hradů jsou volně přístupné.

Parkování: na vyhrazených parkovištích v Mikulově, u odbočky k Soutěsce mezi Klentnicí a Pavlovem i ve vesnicích na úpatí vrchů, u archeoparku na okraji Pavlova.

Další tipy: vesnická památková rezervace Pavlov se souborem zděných barokních statků, proslulé archeologické naleziště, muzeum a gotický, barokně rozšířený kostel sv. Michala v Dolních Věstonicích, pozůstatky římské vojenské stanice na vrchu Hradisko nad Mušovem, soustava tří Novomlýnských nádrží, cenná přírodní lokalita Pouzdřanská step.

Luhačovice

Největší moravské lázně leží v malebném údolí Luhačovického potoka (Šťávnice) v podhůří Vizovických vrchů, svůj domov tu našlo přes 5 tis. obyvatel. Ve středověku patřily olomouckému biskupství, od r. 1629 až do 20. stol. byl jejich majitelem rod Serényiů. Jeho příslušníci stáli na přelomu 17. a 18. stol. u zrodu lázní, využívajících zdejší minerální prameny. Velký rozkvět zažívaly za Jana Serényiho v letech 1811–54, ale již na konci 19. stol. stagnovaly. Léčebná zařízení byla zchátralá, Serényiové o ně ztratili zájem, chyběl i potřebný kapitál. Vše se změnilo po r. 1902, kdy lázně odkoupila nově založená akciová společnost v čele s MUDr. F. Veselým. Ten pozval do Luhačovic slovenského architekta Dušana Jurkoviče a zadal mu projektování nových objektů; díky Jurkovičovi získaly lázně nový specifický ráz. V r. 1936 byly Luhačovice povýšeny na město, r. 1956 získaly statut mezinárodních lázní, od r. 1974 mají celoroční provoz. Léčí se tu především nemoci dýchacího a trávicího ústrojí, cukrovku, onkologická onemocnění, poruchy pohybového aparátu a oběhového ústrojí. Cenný soubor lázeňské architektury se těší ochraně jako městská památková zóna.

Muzeum a kostel sv. Rodiny

Ve středu města v Masarykově ul., v suterénních prostorách městského kulturního domu Elektra, sídlí Muzeum luhačovického Zálesí. Jeho expozice Známé i neznámé Luhačovice spojuje tři pohledy na město počátku 20. stol. s důrazem na tradiční lidovou kulturu a lázeňství. Dlouhodobý muzejní projekt Příběhy místa přibližuje témata, osobnosti, dokumenty a sbírkové předměty se vztahem k Luhačovicím. Na protějším břehu říčky stojí moderní kostel sv. Rodiny, vystavěný v letech 1996–97 podle projektu architektů M. Brixe a P. Franty. Základní kámen posvětil r. 1990 na Velehradě papež Jan Pavel II. Kostel je stavba nepravidelného půdorysu s 12 m vysokou lodí a 22 m vysokou věží. Poblíž vyvěrá pramen sv. Josefa, získaný hlubinným vrtem r. 2000.

Lázeňské náměstí

Centrem lázeňské části města je Lázeňské nám., do současné podoby upravené v letech 1947–50. Jeho dominantu tvoří Společenský dům, rozlehlá konstruktivistická stavba z let 1933–35 podle projektu F. Roitha. Největšímu obdivu se ale těší lázeňský Jurkovičův dům, který vznikl v letech 1901–02 podle plánů D. Jurkoviče přestavbou staršího Janova domu z r. 1822. Dvoupatrová čtyřkřídlá budova v hojné míře využívá dřevěné stavební prvky, freska na fasádě je dílem J. Köhlera. Po náročné rekonstrukci slouží tento skvost od r. 2002 jako hotel. Naproti Společenskému domu stojí kolonáda z let 1947–50, která propojuje Velkou a Malou kolonádu s halou Vincentka. Zdobí ji mj. keramické mozaiky z r. 1957. Jako hotel slouží po nedávné rekonstrukci i velký secesní Dům B. Smetany na severním okraji náměstí, dílo E. Králíka z let 1908–10, prostranství před ním zdobí Bruselská fontána s pozoruhodnou plastickou výzdobou, kterou pro světovou výstavu Expo 58 v Bruselu ji vytvořil J. Kavan; na současné místo byla přenesena v r. 1960. V parku při Aleji dr. P. Blaho, který k náměstí přiléhá, najdeme barokní kapli sv. Alžběty z doby před r. 1743, půvabnou vilu Chaloupku v lidovém stylu od D. Jurkoviče. lázeňské divadlo z r. 1908, kruhový sloupový gloriet nad pramenem Ottovka z r. 1929 a dvě zajímavé vily (Lipová a Růžová) v alpském slohu z 80. let 19. stol.

• Jako „slaná voda“ byly místní prameny známé již ve středověku. První z nich byly zachyceny již v 2. pol. 17. stol. v nové době se jich několik získalo pomocí hlubinných vrtů. Dnes vyvěrá v Luhačovicích a okolí celkem 16 minerálních pramenů, z nichž jeden je sirný, ostatní jsou studené hydrogenuhličitanochloridosodné kyselky. Nejznámější luhačovickou vodou je Vincentka, objevená kolem r. 1680, dodnes stáčená do lahví jako stolní minerálka. Od r. 1820 se podávala také na císařském dvoře ve Vídni a stala se součástí nápojových lístků vídeňských kaváren. Ke známým a tradičním pramenům patří i Amandka a Ottovka.

Jurkovičovy stavby na soutoku

Pozoruhodný celek lázeňských staveb, spojených s architektem D. Jurkovičem, se nachází o něco výš proti proudu Šťávnice, při jejím soutoku s Pozlovickým potokem v Janáčkově ul. Na začátku 20. stol. tady podle Jurkovičova projektu postupně vyrostly Vodoléčebný ústav, vzniklý přestavbou Jestřabského mlýna, lázeňský dům Jestřabí, hojně využívající dřevěné prvky a doplněný o japonskou zahradu, a lázeňská plovárna se Slunečními lázněmi, v mírném svahu nad potokem stojí dřevěný hudební pavilon. Na budově Vodoléčebného ústavu je vyveden Sirný pramen.

• Sluneční lázně jsou unikátní stavbou, která zatím čeká na rekonstrukci. Areál tvoří vstupní budova a otevřené kabinky po stranách bazénu; uprostřed na terasách bývala dřevěná lehátka. Ve Slunečních lázních se natáčel jeden z dílů televizních Četnických humoresek. Kvůli tomu byly tehdy lázně zprovozněny a dokonce i napuštěn bazén, takže divák měl možnost vidět, jak plovárna za 1. republiky vypadala. Dnes je objekt Slunečních lázní bohužel přístupný veřejnosti jen výjimečně v létě.

Otevírací doba: Muzeum luhačovického Zálesí: celoročně ÚT–NE.

Parkování: do lázeňského centra je vjezd zakázán, místa k parkování slouží výhradně lázeňským hostům. Doporučujeme zaparkovat mimo obvod lázní; placená parkoviště najdeme např. u městské plovárny nebo v Nádražní ul., neplacená v ul. Solná, A. Slavíčka, Bílá čtvrť, Zatloukalova, Masarykova (u Sirných lázní) a L. Janáčka.

Akce: v lázeňské části se konají různé výstavy a koncerty, dále slavnost otevírání pramenů (květen), festival Janáček a Luhačovice (červenec), Divadelní Luhačovice – přehlídka komorní divadelní tvorby (srpen), Mezinárodní festival dětských folklorních souborů (září).

Most – Podkrušnohorské technické muzeum

V r. 1882 se na katastru dnes již zaniklé obce Kopisty mezi Mostem a Litvínovem začala hloubit těžní jáma hlubinného hnědouhelného dolu Julius III, který se stal jedním z nejmoderněji vybavených v Rakousko-Uhersku. Těžilo se v něm téměř 120 let, až do 90. let 20. stol., kdy byly uhelné sloje vyčerpány a důl uzavřen. V r. 2003 vzniklo v jeho areálu Podkrušnohorské technické muzeum, hornický skanzen s autentickou atmosférou, jehož cílem je ukázat veřejnosti historii dobývání a zpracování uhlí v centrální části severočeské hnědouhelné pánve a současně zachránit a uchovat průmyslové i technické památky z oborů hlubinného a povrchového dobývání. Skanzen je součástí postupně vznikající zóny průmyslových a technických památek podkrušnohorského regionu, zaměřených kromě hornictví i na chemický, sklářský a textilní průmysl, výrobu dřevěných hraček, lesnictví či zemědělskou výrobu.

• Areál muzea o rozloze téměř pět hektarů, který tvoří ucelený soubor industriální architektury a technického zařízení a dokládá úroveň dolování hnědého uhlí v 80. letech 19. století, byl vyhlášen za kulturní památku technického charakteru.

• Kromě simulované hlubinné uhelné štoly a expozice rudného dobývání si tu návštěvníci mohou prohlédnout jeden z nejstarších parních těžních strojů, obří stroje a zařízení z hlubinných i povrchových dolů severočeské uhelné pánve, vyprošťovací zařízení báňské záchranné služby, řetízkové šatny aj.

• Expozice představuje rovněž zvyky, obyčeje a tradice spojené s hornickým životem a obnovou krajiny narušené důlní činností.

• V r. 2014 se pro veřejnost otevřena nová expozice muzea, nazvaná Rudné dobývání, vybudovaná z finančních prostředků Evropské unie. Je umístěna ve vile, v níž původně sídlilo vedení uhelného dolu Julius III. Návštěvníci se tu seznámí s tím, jak se dobývají rudy, jak vypadá olověná žíla a jaký je rozdíl mezi dobýváním na české a saské straně Krušných hor.

Otevírací doba: březen–říjen ÚT–NE 9 až 16 h.

Parkování: před vjezdem do areálu.

Akce: Dětský den (přelom května a června).

Další tipy: v Mostě přesunutý pozdně gotický děkanský chrám Nanebevzetí P. Marie (duben a říjen ST–NE 10–16, květen a září ÚT–NE 10–17, červen–srpen ÚT až NE 10–18 h), hrad a vyhlídková věž Hněvín (dílna magistra Edwarda Kelleyho a věž květen–září denně 11–12.30, 13 až 17 h), Oblastní muzeum (celoročně ÚT–PÁ 9–17, SO, NE 13–17 h), jezero Most, vodní nádrž Matylda, autodrom Most, v Litvínově (5 km ssz.) barokní zámek (muzeum celoročně ÚT–PÁ 9–17, SO, NE 13–17 h), v Mariánských Radčicích (5 km sv.) poutní kostel Bolestné P. Marie s ambity a plastikami převezenými ze zaniklých obcí.

Služby: v Mostě hotel a restaurace Hrad Hněvín, garni hotel ASAS, hotel a restaurace Nautico, hotely Širák, Domino, Cascade, penzion Černý anděl, ubytovna a restaurant U sv. Ducha, restaurace Veronika, U Hůlů, Repre, Slovanka, U Rytíře, cukrárna Amádo, Italská cukrárna, Lagarto cafe, rychlé občerstvení Paneria, koupaliště Ressl, Aquadrom.

Zemská brána

Jedno z nejmalebnějších a nejdivočejších míst Orlických hor najdeme tam, kde Divoká Orlice přestává být hraniční řekou a vstupuje do vnitrozemí. Teče tu balvanitým korytem, úzkým hrdlem, které si vyrazila v rulových skalách, a vytváří mohutné peřeje a ojediněle i obří hrnce. V horní části lemují koryto výrazné skalní útvary. Na sev. okraji se přes údolí klene jednoobloukový most vybudovaný italskými kameníky v letech 1900–03 a zrekonstruovaný v r. 2004. Níže po proudu řeku překonává v jednom z romantických míst tzv. Pašerácká lávka, ještě nížeji se nad pravým břehem řeky zvedá 60 m vysoká stupňovitá Ledříčkova skála.

• S celým územím se nejlépe seznámíme prostřednictvím 3 km dlouhé naučné stezky Zemská brána se 22 zastaveními, procházející spolu s modrou značkou údolím Divoké Orlice do Klášterce nad Orlicí.

• Velká část údolí je od r. 1987 chráněná jako přírodní rezervace. Důvodem ochrany území není jen jeho mimořádná estetická hodnota, ale i bohatá rostlinná skladba. Stromové patro tu tvoří především druhotné smrkové porosty s vtroušenou jedlí bělokorou, bukem lesním a javorem klenem. Z květeny stojí za zmínku především hojný výskyt bledule jarní, lilie zlatohlavé, kamzičníku rakouského či violky dvoukvěté.

• Dřevěná Pašerácká lávka sloužila v minulosti dřevorubcům a vozkům svážejícím dřevo z panských lesů, vedla tudy i přístupová cesta k dnes již neexistujícímu loveckému zámečku Lusthas. Používali ji však i pašeráci, tajně převážející zboží z průmyslově vyspělejšího Pruska do Rakouska. Největší pašeráckou invazi však tato místa prožívala po první světové válce, kdy tudy chodívali na paš kromě drobných chalupníků i školou povinní kluci. Právě tehdy se lávce začalo říkat Pašerácká.

• Asi v deseti metrech výšky Ledříčkovy skály je výrazný výklenek o rozměrech 3 × 3 × 3 m, kde se v minulosti údajně skrýval legendární zbojník Ledříček, někdy přezdívaný „Jánošík Orlických hor“.

Otevírací doba: údolí je celoročně volně přístupné.

Parkování: u mostu v horní části údolí, v Klášterci nad Orlicí.

Další tipy: domek Na Sboru s expozicí věnovanou založení prvního sboru Jednoty bratrské (květen, červen, září ÚT–NE na požádání, červenec–srpen ÚT–NE 9–17), Bratrská lípa z r. 1547 a roubená lidová architektura v Kunvaldu (6 km zjz.), památná Vejdova lípa nad pravým břehem Pastvinské přehrady (5,5 km jjz., viz též výše), jeden z nejmohutnějších českých stromů starý asi 600–800 let.

Služby: několik penzionů a možností ubytování v soukromí v Kunvaldu, ubytovací a stravovací možnosti v okolí vodní nádrže Pastviny.